18. Velký třesk
Po prázdninách jsme dočkali velkého zemětřesení ve vlastních řadách. Po mnoha letech společného snažení, se část, řekněme starších členek našeho týmu rozhodla, že již dál nebudou pokračovat společně v bojích o další mažoretkové medaile jako Poupata. Stalo se. Je to překvapivé, nečekané, a abych se přiznal pro mě především smutné. Celou dobu jsem si totiž myslel, že tahle je parta holek, tvoří nejen skvělý tým, ale především jednu velkou rodinu. Zmýlil jsem se? Myslím, že ne. Pamatuji si, jaký báječný vztah měly holky k Poupatům, k trenérce i společné práci.
Bohužel, rozhodnutí o odchodu je třeba respektovat a je na místě holkám a jejich novému vedení, popřát hodně štěstí. Popřát jim, aby se splnily jejich vysoké ambice, prosadily se do vyšší společnosti a třeba jednou, jednou se v novinách dočteme, že se tyto bývalé členky Poupat probojovaly na mistrovství a na něm zaznamenaly super úspěch.
No a nám pozůstalým a nově příchozím přeji, aby se opět vytvořil takový tým, který bude minimálně stejně sepjatý jako ten minulý. A holkám přeji spoustu nových zážitků, nových poznání a velkou radost ze společných vystoupení a časem až pořádně dotrénují, krásné medaile na krk.
Minulost je zapomenuta, současností žijeme a budoucnost je před námi. Jedno však platilo, platí a platit bude. Jeden tým, jeden trenér a spoustu fandů…
